Diecézní ústav pro hluchoněmé v Českých Budějovicích byl založen v roce 1871. Tehdy již existovaly dva ústavy pro hluchoněmé v Praze a v Litoměřicích. Jejich kapacita však byla nedostatečná. V obvodu budějovické diecéze bylo v roce 1870 celkem 74 hluchoněmých 8-13letých dětí schopných vzdělávání. Na popud zdejšího biskupa J. V. Jirsíka byl sestaven zvláštní přípravný výbor, který založil "Spolek k vydržování ústavu hluchoněmých". Stanovy spolku potvrdilo 4. září 1871 c. k. místodržitelství. Předsedou spolku byl budějovický biskup, členy pak význačné osobnosti města, právníci, lékaři, továrníci, učitelé a církevní hodnostáři. Vedení spolku zajistilo vhodnou budovu a učitelské síly. Jako ředitel ústavu hluchoněmých nastoupil kněz Antonín Picconi. Pracoval s hluchoněmými žáky dva roky v Pražském ústavu pro hluchoněmé. Jako učitelky působily dvě řádové sestry z kongregace chudých školských sester z Horažďovic. V říjnu 1871 začal první školní rok se 14 chovanci ( 10 hochů, 4 děvčata ).
 |
 |
 |
| J. V. Jirsík |
Pamětní kniha |
Založení ústavu |
Provoz ústavu byl hrazen z příjmů spolku a z darů živnostníků, továrníků a šlechty. V roce 1873 byla připojena k ústavu sousední budova. Dětí stále přibývalo. Každý školní rok byl zakončen veřejnou zkouškou, které mohli přihlížet nejen rodiče, ale i ostatní obyvatelé města. S většími potížemi se podařilo ústavu přečkat první i druhou světovou válku.
V roce 1949 došlo v ústavu k reorganizaci. Škola byla zestátněna. Od 1.9.1949 byla zřízena též jako zvláštní škola pro hluchoněmé děti. Ve školním roce 1949 - 1950 zde bylo 40 dětí ve škole národní a 26 dětí ve škole zvláštní.
Dnem 1.10.1950 přešel ústav do správy sociální. Majetek zůstal nadále ve vlastnictví spolku, založeného v roce 1871.
Dne 10.1.1951 postihla ústav pohroma. Krajský výbor KSČ rozhodl o přestěhování školy i internátu do Stráže nad Nežárkou. Nepomohly žádné protesty ani námitky, že náhradní objekt je nevhodný. 15.1. přijela posádka pohraniční stráže, strhla zeď kolem dvora a přestěhovala zařízení ústavu. Ředitel a personál zaopatřili chovance. Teprve 19. ledna začalo nouzové vyučování. Pro 67 dětí a jejich učitelky nastalo 5 těžkých let v provizoriu.
15.8.1956 konečně začalo stěhování zpět do původní budovy v Českých Budějovicích, kterou do té doby obýval vojenský útvar. Zdevastovanou budovu bylo nutno opravit. Nový školní rok začal až 1.10.1956 s 80 žáky.
Dnem 1.9.1957 byla zřízena v Českých Budějovicích i dvoutřídní národní škola pro nedoslýchané.
V roce 1975 byl rozhodnutím KNV do budovy internátní školy nastěhován Diagnostický ústav z Vodňan. Obsadil téměř polovinu budovy. Neslyšící děti musely chodit do jiných škol, kde měly pronajaté třídy. V roce 1990 dostal diagnostický ústav svoji budovu. Po mnoha letech budova opět slouží jen pro účely vzdělání a výchovy neslyšících.
Od 1.9.1990 je součástí školy Speciálně pedagogické centrum. Poskytuje dlouhodobou výchovně-vzdělávací péči dětem od narození do 6 let věku a zajišťuje integraci sluchově postižených dětí do všech typů škol.
Současný název školy je Mateřská, základní a střední škola pro sluchově postižené. Je to zařízení s nepřetržitým provozem, které se stará jak o děti denně docházející do školy, tak o děti internátní, ale také o děti, jimž pro nevyhovující rodinné prostředí nařídil soud ústavní výchovu.
Ve škole vzdělává děti kvalifikovaný sbor pedagogických pracovníků. Vzdělávání žáků probíhá podle učebních plánů základní, zvláštní nebo pomocné školy pro sluchově postižené. Pro děti s vývojovými poruchami nebo speciálními potřebami jsou zpracovávány individuální vzdělávací plány. V současné době pedagogové pracují na novém vzdělávacím plánu, který po zhotovení bude přidán k nahlédnutí na webových stránkách školy.
Odpoledne se o náplň volného času stará tým vychovatelek, které musí často zastoupit mámu. Zázemí internátu, který je také po rekonstrukci, tvoří školní kuchyně a jídelna, ošetřovna a prádelna. Internátní děti mají možnost jezdit do rekreačního zařízení školy, vzdáleného 18 km od Českých Budějovic. Je to zrekonstruovaná budova bývalé školy v obci Radostice u Borovan. Toto zařízení neslouží jen k rekreaci, ale má pro žáky velký výchový význam. V menší skupině se učí žít rodinným způsobem, účastní se všech domácích prací i prací na zahradě.
|
