Lidé odvedle

Lidé odvedle

Moc rádi chodíme do muzea. Posledně jsme se ale vypravili na výstavu, jejíž název v nás vzbuzoval zvědavost o dost větší než obvykle.

Chce-li někdo velmi přirozenou cestou zakusit běžné životní výzvy osob s různými hendikepy, má prý k tomu jedinečnou příležitost.

Mnohé otázky poháněly naše kroky. Jaké to bude? Co tam zažijeme?

Nejdřív jsme si zkusili, jaké to je sedět na invalidním vozíku, dojet ke skříní, sbalit si věci do tašky, dostat se do autobusu a tam správně zaparkovat na určeném místě.

Záhy jsme vyměnili vozík za masku na oči a seznámili se s pomůckou určující barvy, kterou nevidomí využívají k třídění prádla na praní. Slepecká hůl se stala nezbytnou pomůckou pro bezpečné přejití silnice, najití autobusové zastávky i volného místa ve voze.

Zkoušeli jsme porozumět znakujícímu člověku, koupit lístek na vlak znakovou řečí.

Opakovaně jsme se vraceli do jakési černé jeskyně, kde jsme si rukama i nohama „vychutnávali“ rozličné hmatové vjemy.

Hmatové a čichové vjemy bystřily i další aktivity ve stánku na tržišti.

Úplně jsme se ponořili do nabízených aktivit a čas nám uběhl příliš rychle, než abychom si vše vyzkoušeli. Nevadí, alespoň máme záminku se do muzea vrátit, neb nás tento neobvyklý výlet do světa lidí s hendikepem velmi bavil.

ZŠS II